Poznámky nikoliv na okraj

Ne právě malá část dnešní mladé generace tvoří specifickou  složku společnosti. Projevuje se to v jejím chování, oblékání, aktivitách např.na sociálních sítích.Uplatňují svá práva, ale o povinnostech mlčí. Mají nemalé nároky na životní standard, ale svojí prací o to dost neusilují. Mnohým chybí disciplina a dodržování ustálených pořádků, což vyvolává nestabilitu a neklid ve společnosti.

Je to mimo jiné důsledek rozvratu fungujícího vzdělávacího a výchovného systému, které lze vylepšovat, ale ne rozvracet. Ten způsobili za tři desítky let „experti“ a „experimentátoři“ zvláštního ražení. Snaha a touha po vzdělání je chvályhodná. Ale nyní je neúměrný počet těch, co by jenom studovali a navíc nikoli obory technické, ale všechny ostatní obory „humanitní“. Takže je přesila právníků, politologů, filosofů-spíše filosofujících-, manažerů magistrů, bakalářů. Chrlí je hlavně soukromé vysoké školy. Těžko odpovědět na otázku, jak a jakou měrou budou přispívat tito studovaní k rozhojňování materiálních statků, jak se osvědčí ve vědě a technice.

Jsou na středních školách i takoví studenti, kteří nevynásobí čísla do deseti, protože to je nutné se naučit nazpaměť. A to je namáhavé. Hodně jich vyrůstá v „rodičovských motelech“. Starají se o ně rodiče a často pomáhají i prarodiče. Někteří studují do třiceti i více let. Je dost žáků v základních školách, kteří nedosahují potřebných znalostí, což se projeví, když přejdou na střední školy a gymnasia, které mají větší nároky. Málo seděli nad stránkami učebnic. Tam nelze posunovat texty a obrázky jak je to snadné na tabletech nebo chytrých mobilech.

Na tomto stavu a skutečnostech se podílí řada dalších vlivů. Nelze všechnu vinu svalovat na ty mladé. Lví podíl má rodina. Rozvodovost v Česku se šplhá na padesát procent. Mnoho dětí má dva tatínky, dvě maminky, ale také často bohužel jen ulici a děcák. S restaurováním kapitalismu přišly k nám ve větší míře viry konzumního způsobu života, jednosměrné zahledění na zisk. Mizí solidárnost, posiluje agrese a sobectví. Nejsme ale ostrovem a výjimkou. V oku světového uragánu chaosu a bláznovství je celá globální společnost. Schůdná cesta ve spontánním řádu lidské interakce  se dosud nenašla. Svoboda a zákony jsou důležitými činitely. Ale i svoboda má své vězení. Pravidla a zákony pak omezují svobodu, nejen lidskou.

Milan Dubský