Kaménky do mozaiky

Když je dosaženo dokonalosti, nelze z ní již nic odebrat. Dokonalost tvoří to co je podstatné. Ale k takovému stavu lidská společnost nedospěla.

Lidská společnost směřuje v důsledku nových a nadbytečných malostí /maličkostí/, některé předpisy zákony, vyhlášky,pravidla, regulace mimoděk do chaosu. Bude proto užitečné a potřebné, vlastně to bylo již dávno potřebné, poznávat a poznat podstatné vektory-síly, které určují směr pohybu a užitečnost, kam se vlastně společnost ubírá. A tisíce malicherných maličkostí stále a nově se rodících a zanikajících nechat v jejich prostoru.Tam střet jejich protikladných pohybů a působení a snah bude vyřešen. Ne automaticky, ale podle 2.termodynamického zákona, který lze uplatnit i na společenské jevy. Smyslem politiky není, i když si to mnozí politici myslí, není společnost ovládat, ale vládnout, což je velký rozdíl, aby se dále rozvíjela k lepšímu a zůstávala pokud možno stabilní.

Za vším jsou vždy a všude něčí zájmy. Důležité je, které z nich směřují  k lepšímu, spravedlivějšímu průběhu našich životů. Veřejné peníze tečou velkými i malými děrami. Snahy ucpat je všechny a najednou jsou utopií.Proto je nutné stále zjišťovat kde se tak děje a kam nebo ke komu směřují. Takových případů je mnoho. Např. délka soudního procesu s lobbistou Janouškem trvá již déle jak dva a půl roku, podobně délka procesu s Dr.Rathem. Většina procesů je podivuhodně dlouhá včetně vazeb. To není dobré vysvědčení naší justice, soudců, policie a soudů. Stojí to a ještě bude stát české daňové poplatníky majlant. Platí se advokátům, soudním znalcům, soudcům a četnému dalšímu personálu. Měl by zde platit účet: dostal zaplaceno  a co za to odvedl. Angažovanost občanů i politických stran se neodvíjí a také není v proklamacích, ale v častém  takřka  každodenním jednání a odvaze ukázat, kde se takové nepravosti dějí. Žijeme ve společnosti, tedy společně, mezi sebou. Ale často to vypadá tak, že tomu tak není, protože žijeme vedle sebe bez pozdravů, bez úsměvů bez lávek a mostů po nichž lze přejít od samoty k společnému úsilí  porozumění a vlídnému přátelství.

Milan Dubský