Majitelé sdělovacích medií v pozadí je řídí a dirigují, i když se dušují, že tomu tak není, bez ohledu, která parlamentní strana má právě svého premiéra. Hlavní deníky, četná radia a TV jsou navíc ve vlastnictví zahraničních subjektů.
Oficiální i ostatní tisk, radia a TV již nejsou hlídacím psem demokracie. Slouží vládnoucí garnituře. Novináři, kteří v nich pracují, tak slouží režimu. Novinářů je v současné době dost. Novinářská fakulta je velmi plodná. Ti, co již v novinách a ostatních sdělovacích prostředcích jsou, stačí bohatě zaplnit sdělovací plochu. Nehledě na to, že polovinu zabírá reklama. Ta je dělaná na vysoké profesionální úrovni par excellence. Bohužel není často pravdivá. Menší počet ze školy vycházejících novinářů tak nenachází snadno místo a pracují jako tiskoví mluvčí, textaři ve státních i soukromých organizacích, kde píší projevy a články nadřízeným, připravují propagační kampaně apod. V současné době má Syndikát českých novinářů kolem čtyř tisíc registrovaných členů.
Skutečné smýšlení, názory a postoje občanů, tak lze najít na blozích a diskusí k nim. Má je každý server. Dále na sociálních sítích facebooků, twitterů a na některých webech. Blogeři nešetří kritikou a úsudky na práci státních organizací, na přebujelou administrativu, na vysoké a nesprávně směrované výdaje ze státního i obecních rozpočtů. Jde o nevládní a neziskové organizace, neúčinnou charitu, početné řady pracovníků, které se starají o práva menšin, hendikepovaných, bezprizorných a problémových osob. Tam plodí mnoho pravidel, vyhlášek a nařízení. V nich je mnoho zákazů, stále více pokynů co se smí a co se nesmí. To je spojeno s pokutami při jejich nedodržení. Hodně z nich však jde proti zdravému rozumu a logice.
Kritických blogů je vždy více, než těch, které pojednávají o věcech přínosných a radostných. Radost vyjadřuje každý člověk sám, úsměvem, dobrou náladou a pohodou.
Milan Dubský
