A platí to i na lidskou společnost. Jde o posun od současného uspořádání, k reálnému světu, jaký je. Je hodně vlád a politiků, nejen českých, jejichž myšlení a jednání je velmi vzdáleno reálnému životu většiny občanů. Vládnutí dvou stran, chápané jako levice a pravice, což už dávno neplatí, které se u kormidla státu střídají, je stejné. Ta, co vyhrála volby, se ve svém období vládnutí, přisaje k vemenu státního rozpočtu, z něhož se snaží dostat co nejvíce peněz a výhod pro své čelné bafuňáře a sponzory. Po dalších volbách to samé pak opakuje strana, která byla dosud v opozici. Volební sliby a programy se neplní. Posun k lepšímu se nekoná. Systém a praxe politických stran je přežitý. Ukazuje se potřeba změn. To je onen potřebný posun a směřování k realitě, ke skutečnosti jaká v současném světě je. Již začal v řadě zemí. Rakousko, višegrádská čtyřka, USA Trump, Německo, Bavorsko a další.
V prvé řadě jde o řešení nejtíživějších bolestí. Rozvírající se nůžky mezi bohatými a chudými, nerovnoměrné rozdělení a rozdělování výnosů a bohatství mezi stále menšící se menšinou a chudnoucí zvětšující se většinou. To mnoho vlád vůbec nečiní. Vydávají značné prostředky do zbrojení a armád. USA, Turecko, Saudská Arábie, Irák, Irán i další. Jejich politikové se domnívají, že stávající i budoucí střety lze řešit válkami. Nelze. Tisícileté zkušenosti je dosud nepoučily. Použití vojenské síly by mělo být až posledním řešením mezinárodních rozporů. Pohledy a názory na rozdělení světa na dva tábory, USA versus Ruská Federace jsou nereálné. USA neberou sice dosud Kreml jako spojence a příznivce. To také není reálné. Posun bude, ale už v tom, že nebude brán jako nepřítel. Přicházející změny se netýkají jen vlád, ale i celé řady subjektů. NATO, RADY BEZPEČNOSTI OSN Evropské Unie, Evropského parlamentu s nevolenými figurami a šedesátitisícové armády, sekty nadměrně placených unijních ouřadů, kteří žijí také ve skleníku. Většina jejich směrnic a pravidel není na správné cestě.
Milan Dubský
