Jeden takový jev se vyskytuje v naší současné společnosti. Jeho nositelé jsou frackové, děti zbohatlíků, většinou takových, jejichž bohatství nepochází z poctivého podnikání a práce. Domnívají se, že kdoví jací nejsou velikání, ve skutečnosti jsou malikání. Jablka nepadají daleko od stromu.
Svoje činy a chování, nazývají, ať již vědomě či nevědomě, svobodným jednáním. Vždyť máme demokracii přece. To ale s demokracií, svobodou projevu a jednání nemá vůbec nic společného. A neplatí, že nevědomost hříchu nečiní. Nedobře napsané zákony, spolu s řadou vykutálených právníků, se podílejí také na tomto nešvaru. Co by pomohlo, ale nikdo to nechce vyslovit nahlas ?
Ad1) Vrátit rákosku do škol. Vrátit se ke Komenskému a přestat s reformami, ničením, až likvidací systému, který tento učitel národů vytvořil.
Ad2) Posláním školy je učit, zasévat vědomosti a vzdělanost a do života vypouštět kulturní občany. Posláním rodiny je pak děti vychovávat. K tomu nejsou školy příslušné. A zde je zakopán pes. Současná rodina, nejen v naší zemi, netvoří základ společnosti, jak by měla. Svědčí o tom padesáti procentní rozvodovost. Souvisí to s honbou za penězi a po kariéře. To jako první a potom teprve děti. Že to není právě nejlepší přístup, poznávají později. Ženy v současné rodině již nezastávají svoji důležitou a potřebnou roli, v jaké se uplatňovaly dříve. Je to náhražka skutečných hodnot, s velmi škodlivými následky, jako mnoho věcí, v současné konzumní společnosti
P.S. Post skriptum. Je záhodno říci, že většina naší mládeže nepatří k výše popsaným týpkům. Nevyznačuje se klackovitým chováním. Její zájmy jsou v pozitivních aktivitách. Ve sportu, v různých zajímavých činnostech, v turistice, v kroužcích, kde získávají nové poznatky o světě. V tisících hudebních skupin a další smysluplné zábavě.
Milan Dubský
