O tomto termínu se v poslední době hovoří stále častějí. Jedni se domnívají, že je to selhání demokracie, jiní si myslí, že je naopak potřeba posílit vládu ke zvládání nepravostí, které se ve společnosti dějí.
Přikláním se k té druhé skupině. Vládu silné ruky potřebujeme k boji oslabit, když už je nejde zcela vymýtit, početnou řadu vad, nectností, přečinů až zločinů, které se v naší současné společnosti vyskytují. Bohužel ti, kteří si vládu silné ruky nepřejí, jsou častou příčinou, proč se po vládě silné ruky volá. Počet těch, kteří si to přejí je již většina společnosti.
Vládu silné ruky potřebujeme, aby se sněmovna opět stala sněmovnou a ne žvanírnou, když někteří poslanci dlouhými řečmi ztěžují a zdržují příjetí rozumných zákonů. Aby ministři přestali dávat obří premie svým náměstkům, kterých je stejně nadbytečně moc, když jejich měsíční plat vysoko překračuje platy lidí, kteří jsou větším přínosem pro společnost. Např. vědci, učitelé a mnozí další. Aby mnozí soudci a státní zástupci sebou pohnuli zadkem a netrvalo jim roky vyřízení soudních případů. Aby pražská a i některé další kavárny a „osvícení“ přestali útočit na demokraticky zvoleného presidenta, tvrdíce, že byl zvolen tou primitivnější a ne tolik vzdělanou a chytrou většinou. Aby odsouzení provinilci byli ve skutečných vězeních a ne v rekreačních zařízeních, jak dnešní fešácké kriminály vypadají. A všichni aby pracovali a ne koukali na televizi či se jinak bavili. Aby zelení ekologisté, kazatelé „oteplování“ Země, nepřekáželi při stavbě dálnic a důležitých děl. Varovným příkladem bylo mnohaleté zpoždění obchvatu Plzně, s následky zdravotních problémů obyvatel Plzně, hlavně dětí. Aby ubylo těch, kteří se domáhají stále častěji a hlasitěji svých práv, která jsou jim zaručena již v ústavě. Aby místo ministerstva pro lidská práva bylo zřízeno spíše ministerstvo odpovědnosti o níž se tolik nemluví. A těch, kteří mají mít zodpovědnost, je ve vládě, státních úřadech a byrokratickém aparátu, za své činy, jež často velmi škodí lidem, habaděj. Právo a zodpovědnost tvoří jednotu a nelze je oddělovat. Aby si někteří právníci a státní notáři přestali myslet, že oni jsou nejdůležitější složkou společnosti. Aby vlády plnily svá programová prohlášení, skládaly z nich účty a jejich neplnění odůvodňovaly často zmatenými argumenty. Aby občané, kteří vznášejí námity a protestují proti nesprávným rozhodnutím úřadů, nebyli označováni za rebely a protivníky svobodného způsobu života a demokracie. Aby stát a vláda používala silnou ruku proti nadnárodním firmám, obřím obchodním řetězcům a bankám, které jsou české pouze podle jména. Výjimku tvoří pouze Česká národní banka. Výčet nepravostí je mnohem početnější a nelze jej ani celý uvést. Každý z nás občanů však ví dobře, kde mu lidé na nepravých místech ubližují, přehlížejí jeho zájmy a tužby. Trochu útěchy je možno čerpat z historie, že podobné úkazy skutečnosti se vyskytovaly a vyskytují ve všech zřízeních a státech. To ale nesmí vést k oslabení našich snah o nápravu.
Milan Dubský
