Původní správná a logická idea, sjednotit po 2.světové válce evropské státy a tak zabránit dalším válkám, a její uskutečnění do podoby Evropské unie, doznala do současné doby mnoho změn.
Bohužel k horšímu a to ještě před aktivitami v posledních třech letech. Politika EU a nevolených komisařů se cvrkla na politiku příkazů, zákazů a kvót.
To je proti původním záměrů, ale hlavně v rozporu, co chtěli a pro co hlasovali při rozhodování občané členských zemí.Myšlenka integrace do větších celků má v dnešním provázaném a globalizovaném světě svou logiku. Co zmůže sám jednotlivý stát a jeho vláda proti velkým státům, zvláště když některé z nich provádějí drsnou neokoloniastickou politiku. Svoboda není samozřejmá a je nutno o ni stále usilovat. Její obsah se nemění, je ideálem trvalým. Naproti tomu rovnost, o níž se mnoho mluví, hlavně politici, je pomyslná a v přírodě a ani v lidské společnosti neexistuje. Je ušlechtilým, ale neuskutečnitelným přáním.
Je stále zřetelnější, že mezi členskými státy jsou velké ekonomické, kulturní rozdíly i ve státních útvarech. Parlamentní demokracie, monarchie, někde i vláda jedné strany, přesto, že se v takových státech konají pravidelné volby. Místo řešení těchto problémů se zabývají vrcholné orgány EU záležitostmi nepodstatnými. Evropský parlament vytváří vnější kulisu parlamentní demokracie, bez dostatečných kompetencí a řídící orgány EU jsou nikým nevolení komisaři, na stanovené funkční období. které vysílají jednotlivé státy. Také půlroční předávání vlády a předsednictví EU je součástí této hry na demokracii. Když přijde velký a vážný problém jako je invaze utečenců z Asie a Afriky tak jej orgány nedokáží řešit a někdy ani nechtějí. Proto se ozývají stále častěji a hlasitěji hlasy volající po důkladné reformě, Cameron ve Velké Britanii, Polsko, Maďarsko. I v ČR je slyšet toto volání, ale vládní establishment to nechce slyšet. Jeho postoj je vůči EU služebnický. Dalo by se hovořit o dalších vážných problémech jako jsou dotace zemědělství, které nejsou vůbec spravedlivé, evropské fondy EU a příděly na projekty, které jsou často problematické, bez pořadí důležitosti potřeb té které země. A hodně z těchto peněz se ztrácí ve zlodějnách. Zasedání EP se střídáním ve dvou městech, nadměrně přebujelý úřednický aparát a také nadměrně dobře placený. Potřebného, co by se mělo změnit k lepšímu je hodně. Ale to by také znamenalo výměnu teplých křesel. A to jak známo není nikde populární nejen v Bruselu, ale i u nás, v kolonii, kterou se po roce 1990 stala Česká republika.
Milan Dubský
