Přesto, přese vše

Tisíce kotrmelců dobra i zla.Vinník  za  oběť prohlášen,  zbohatlíci  za úspěšné a schopné uznáni a lid v podhradí vše s pokorou přijímá, aby neztratil co má.

Tak kráčí dějiny a jejich vykladači se přou a přesvědčují spoluobčany, že každý z nich má pravdu. A nikdo nevyhlášen, který z nich to je.

Pravda ruku v ruce s nepravdou rozkročeny nad pahorkem světa se  dívají  vždy,    každá,  z jiného úhlu pohledu. Vězeň staví pomník svému vězniteli. Imunita proti bezpráví, lžím a soudnosti je jako antibiotikum, které ztrácí svoji účinnost. Stesk a bolest, samota a pohlavky, slovem či rukama, zůstávají stejné.Těžko rozlišit slzy štěstí a utrpení, leda podle pohledu očí a výrazu tváře, i když i ty, jako slzy,  jsou  často  neupřímné.Zbohatlíci s miliony na účtech jsou ve svých srdcích nuzáci. Konzum je mrzačí. Klamání  sebe  samotných  jim  bourají  iluze, v nichž neobstojí skutečný život v jeho roztodivnosti.A co bližní nás všech?Chudoba ani bohatství neodcházejí do záhrobí. Zůstávají v tomto světě, kde jsme všichni sledováni velkými bratry, všude přítomnými štěnicemi a kamerami, googly, džípíesemeskami, všelikými dotazníky, facebooky, twittery, skajpy, emailovou poštou. Ve světě je sedmnáct tisíc evidovaných atomových  hlavic  a  x  neevidovaných. Neveselá   to  příprava  konce života mnoha druhů živých tvorů na modré planetě Zemi. A přesto přese vše je život krásný,   jedinečný, nenahraditelný, nezničitelný. Stojí za to jej žít a bránit. Ani nelze vyjmenovat všechna pro.

Ranní zpěv kosů v jarně orosené trávě, říkanka  paci, paci, pacičky táty nebo mámy batoleti v postýlce či kočárku,tolerance dvou protivníků ať již jde o sousedy, v rodině, v obci, v parlamentu nebo mezi velmocemi, byť ne tak častá. Problémy a starosti máme proto, že žijeme. Nejsme nebožtíci, kteří již žádné problémy nemají. Pokud se hodnoty převádějí na peníze a ty se stanou modlou a jediným bohem, pánbůh s námi. Ale je nás stále dost, kteří jsme v tomto smyslu pohany. Ladné linie krásy žen nejen na obrazech a fotografiích, ale i v reálu. Pocit, když jsme někomu pomohli v jeho nouzi či ohrožení, anonymně k    veřejnosti i  k  dotyčnému. Když jsme odolali  pokušení spáchat něco nečestného, co nám mělo přinést nezasloužený prospěch. Klid a mír srpnové noci s nebem plným hvězd. Uvědomělá svoboda, která nezasahuje do svobody druhého. Uspokojení po dobře vykonané užitečné a ne zbytečné práci. Optimismus bez iluzí, které nemusíme ztrácet. Láska a přátelství ať již jsou opětovány nebo ne. Nežít nikdy na úkor jiného člověka. A ještě další tisíce krás a hodnot pro.

Milan Dubský