Když v květnu 1945 Německo bezpodmínečně kapitulovalo, válka ve světě neskončila. Jednak pokračovala dále s Japonskem a i po jeho kapitulaci nabrala jiné formy.
Pokračovala studenou válkou. Na mnoha místech světa se válčilo jen to svištělo. A válčí se dodnes a stále. Sepsat seznam míst a země kde se dál válčilo a vznikaly další konflikty by byl dlouhý. Vietnam, Korea, Japonsko, Kambodža a mnohde jinde např.Falklandy 1982 válka Velká Britanie versus Argentina. 2. světová válka v Evropě skončila vlastně až v roce 1989.
Po 1. i po 2.světové válce zaznělo nahlas volání, že se nic podobného již nesmí opakovat. Tak vznikla po 1.světové válce v roce 1919 Společnost národů se sídlem v Ženevě. Měla 265 členů. Mezi zakládajícími bylo také Československo. Další ještě větší pohromě to nezabránilo. Po 2.světové válce se opět národy shodly a 50 jich založilo v říjnu 1945 v San Franciscu Organizaci spojených národů. Opět s cílem zabránit opakování podobných zločinných aktivit. Od roku 2011 je v OSN 193 států. Byla to dobrá předsevzetí a počiny, ale zabránit válkám se nepodařilo. Vždycky se někde a v daném čase válčí. Jak nás historie usvědčuje až do současnosti má asi lidstvo v DNA „válečnické“ geny.
V Evropě, jíž je naše země, ač s rozlohou nevelkou, důležitou součástí, vznikla také po roce 1945 snaha sjednotit evropské státy a národy ve větší celek, jehož síla a moc se znásobí a bude hrát v dalším vývoji důležitou roli. Důvody pro poválečnou evropskou integraci byly tyto: 1.zabránit opakování válek a zajistit mír. 2. Překonat a zklidnit nacionální vášně, přivést rivaly ke smíření a spolupráci. 3. Vytvořit větší společný prostor pro výměnu zboží, trh a výrobní spolupráci za účelem růstu hospodářství, životní úrovně, kultury a občanského soužití. Proces to nebyl a ještě dlouho nebude jednoduchý. V roce 1952 se šest států –Belgie, Francie, Itálie,Lucembursko,SRN a Nizozemsko- dohodlo na založení Evropské Unie. To ovšem nebyla ještě ta dnešní EU. Potom přistupovaly po splnění požadovaných podmínek další evropské státy. V roce 2004 došlo k největšímu rozšíření o 8 států střední a východní Evropy. Mezi nimi bylo i Česko. Dnes má Evropská unie 28 členů.
S hlediska evropského vývoje a formování budoucí podoby je to proces důležitý nejen pro Evropu. Současná EU má ale několik chyb na kráse. Jedna z nejvýznamnějších je v tom, že mezi jednotlivými členy jsou velké ekonomické
rozdíly, což způsobuje četné problémy. Není pochyb o tom, že vznik EU je důležitým přínosem pro Evropu, její stabilitu, jako kontinent bez válek. Ale její struktura, její činnost a byrokracie potřebuje mnoho změn a úprav, aby lépe plnila své poslání. To je sloužit jejím členům, ne jim nařizovat, ne je nutit, aby opouštěli své národní tradice, osvědčené výroby, národní hodnoty. Jde o sladění kroků evropské komise s vládami členských států. Nespěchat a netlačit na federalizaci EU. To potřebuje delší čas, dobrou a správnou rozvahu. Zcela aktuální jsou požadavky na nutné změny a úpravy. EU je svázána množstvím usnesení, vyhlášek , předpisů, zplozenými zájmovými skupinami, bez ohledu na potřeby a zájmy většiny Evropanů sdružených v EU. Odstranit tyto nedostatky je zcela konkrétní úkol poslanců Evropského parlamentu.
Jde hlavně o následující naléhavosti: 1. Nutnost reforem, omezení přílišné byrokracie, 2. Demokratizace a průhlednost činnosti všech orgánů EU, 3. Zvýšit efektivnost celého provozu a aparátu EU, Evropského parlamentu,/např. jeho cestování do dvou měst,/ a zvýšit kontrolu celého hospodaření. 4. K důležitým rozhodnutím týkajících se vnitřních záležitostí EU jakož i zahraničních aktivit zavést referendum. Nelze nadále ponechat na úzké skupině funkcionářů, kteří navíc nebyli nikým zvoleni, pravomoci, které jim nikdy nebyly a ani nemohou být dány. Je to základní princip demokracie.
Milan Dubský
