Sliby politiků si pamatujme a sledujme kde končí

Je dost politiků, vlád a politických stran, kteří nás přesvědčují, že chtějí naše dobro a štěstí, abychom žili lépe a radostněji a že nás zbaví takřka všeho, co nás trápí. Je mi až někdy divné, proč usilují tolik o naše dobro. Vede mne to spíše k tomu, abych o své dobro usiloval sám a nepotřeboval někoho, kdo mi je vytvoří. Protože mnozí takoví tvůrci dobra  si je vlastně vytvářejí hlavně pro sebe.

Na naší cestě životem, za štěstím stojí vždy nějaká překážka. Máme za to, že až ji překonáme nebo odstraníme, že si sáhneme na štěstí.To spatřujeme např. v úspěších našich dětí, v novém bytě, v novém autě, v dovolených v exotických destinacích.Ale právě v tom klameme sami sebe. Štěstí totiž není cíl, ale cesta k němu, na níž právě překonáváme tyto překážky a řešíme problémy. Je v úsilí, tvrdé práci, ve vítězstvích i porážkách na naší životní pouti. K tomu je ale něco důležitého vykonat. A to jsou výstupy z lhostejnosti, lenosti do nichž jsme se oblékli. Když se z nich vysvlečeme, pak  otevíráme dveře a brány ke zlepšení životů vlastních, životů jednotlivce i celé společnosti. Takový proces není ovšem vůbec jednoduchý a je náročný a už vůbec ne pro všechny. Přesvědčují nás o tom celé dějiny lidské společnosti. Lze z toho vyvodit poznání, že ty nejjednodušší věci jsou nejvíce složité.Devadesát procent lidí všech ras a národů bude souhlasit s tvrzením, že válka je vůl, že je škodlivá, že ničí životy a hodnoty. Takže přestat válčit by bylo to nejjednodušší vyřeší. Není tomu tak. Válčí se stále na mnoha místech glóbu. A tak je to i s mnoha dalšími problémy.

Jsou-li systém a uspořádání společnosti nastaveny tak, že jedni žijí na úkor druhých, že jedna část, vždy velmi minoritní, stále bohatne a většina chudne, nelze nalézt východisko ke spokojenosti. Jejich řešení je nemožné jako vyřešit perpetum mobile v mechanice. Zcela transformované na vývoj lidské společnosti platí zde také 1. a 2. z termodynamických zákonů. Vědecké objevy a řešení se velmi často liší a příčí „selskému či zdravému“ rozumu. Je tomu i v této oblasti společenských věd. Nahodilosti lidských osudů mají jistě své zákonitosti. Ale jejich konkrétní poznávání je složité, protože procesy vývoje trvají dlouho a nikdy nedosáhnou neměnného stavu. Tím se liší od zákonů přírodních, i když i ty  po nových objevech a poznatcích mohou doznat změn. To se děje na příklad v současnosti s novými poznatky o kosmu a vesmírech.

Budoucnost se dá někdy podle zkušeností, poznatků a znalostí předvídat, ale nikoli určovat.

Milan Dubský

Budoucnost se dá někdy podle zkušeností, poznatků a znalostí předvídat, ale nikoli určovat.

Milan Dubský