Sníh

Krajinu přikryl dekou bílou. Laskavě, něžně jako milou. Zastavil spěch a pohltil hluk. Odívá nahotu, zahalil špínu, snaží se ukrývat hříšníků vinu. Nastolil ticho. Těšitel muk.   Lidé se často nevídají zblízka. Po dobrém slovu se nám stýská. Cizosti, zloby už bylo dost. Roztát jak sníh by měly přece, se  zlostí odtéci jak voda v řece. Bližní ať zas je náš milý host.