Co internet dokáže, bylo ještě před dvaceti lety těžko uvěřitelné. Přes celou zeměkouli, křížem krážem světem, z kontinentů na kontinent, z jednoho státu do jiných států, z měst velkých i malých, bez pasů a formalit spojí lidi, vytvoří přátelství, přinese poznání a potěšení.A při tom se tito lidé, spojeni společným zájmem, zálibami a dobrou vůlí, většinou nikdy nepotkali a nepotkají.. Tomu se dá říkat globalizace v tom nejpřínosnějším slova smyslu. .
A tak o silvestrovské noci 31.prosince pozdvihněme sklenku dobrého moku na všechny lidi dobré vůle. Na ty, kteří vytvářejí nové hodnoty a bohatství, jejichž práce zkrášluje svět, pomáhá bližním a všem, kteří to potřebují. Na čestné lidi všech vyznání, národností, etnik a názorů. Na glosátory, autory komentářů, novináře neprodejné, vzdělané a objektivní, na potřebné politiky, kteří do ní jdou ne aby zbohatli, ale sloužili lidem. Na lidi s pojítkem duší, srdcí, rozumu a sounáležitostí, kterým to myslí a duše mají nastavené pro záchvěvy a vzněty lidských osudů. Na všechny ty, kteří dokáží zachytit nespočetné odstíny krás, ale i ostré hrany života, bez nichž bychom ty krásy nemohli vnímat, prožívat, cítit, vidět a být jimi unášeni coby dobrovolní zajatci dobra, lásky, tolerance, a přátelství našeho světa a života.
Ale vypijme také sklenku na zmar všech šmejdů, kterých běhá na této planetě a ve všech zemích ještě mnoho. Jejichž bohatství a moc, nebyly vytvořeny poctivou prací, ale zlodějnami, sobectvím, podrazy a patologickou honbou za ještě většími penězy, bohatstvím, které není možno rozumně zkonzumovat, vychutnat a užívat. Jsou to ti, kteří kopají a prohlubují příkopy mezi bohatstvím a chudobou, mezi láskou a nenávistí, mezi otevřenou náručí a pohrdlivým šklebem, mezi čestným a přátelským podáním rukou a výhrůžnou pěstí, mezi pohlazením a kopancem, mezi vším, co je na tomto krásném světě hezkého, dobrého, sympatického a vším, co jej znetvořuje, dělá nehostinným a škodlivým.
Nechť cinknou sklenky s přípitky na další radostný a pozitivní chod našich životů, dějů a událostí. Ať zazvoní pro úsměvy našich dětí a potomků, kterým předáváme každodenně tento svět, ne vždy s dobrými následky našich činů a rozhodnutí. Ideálního a dokonalého v nás, kolem nás nic neexistuje. To jsou jen přání a sny, ale ty také patří k životu, jako pohonná směs všech našich snažení.
Milan Dubský
