Což takhle investovat do optimismu

Je velice nutné a oceněnéhodné, když blogeři, publicisté, politologové ,občané a ještě mnozí další kritizují nešvary v našem životě, v obci, v kraji, ve státě i ve světě. Kritika je solí v průběhu naší existence, jak o tom vypovídá krásná pohádka s králem pana Wericha ve filmu Sůl nad zlato.

Rodí se z nespokojenosti, z  nenaplňování našich představ a přání jak by měl náš život vypadat. Ono to nebylo, není a nikdy nebude ideální a dokonalé. Ale o nápravu a zlepšení lze a musíme usilovat stále. Odhalovat přehmaty, usvědčovat lháře, korupčníky, lichváře zkrátka šmejdy. A že jich je dost od spodu až nahoru a nazpět. Vypráskaní advokáti, exekutoři, poťouchlí úředníci, slibovační politici, finančníci a bankéři, fušerští řemeslníci a firmy, prodejní novináři. V každém oboru se jich pohybuje dost.  Česká i světová skutečnost je často jiná, než jak nám ji líčí naše media. Rčení, kdo nekrade okrádá svoji rodinu z období socialismu, již slyšet není, ale krade se dál, jen jinak a pod novým hávem. Krade se z veřejného vlastnictví pokračující privatizací ve zdravotnictví, ve službách, v armádě, v policii, v obecním majetku. Příkladů je habaděj. Lidé na tyto jevy poukazují. Čteme o tom v tisku, slyšíme v rozhlasu, televizi. Ale téměř nic se nedovídáme jak to dopadlo. Kdo byl potrestán, kdo byl odvolán, jaká je náprava. A navíc, celé řízení, vyšetřování, jednání a soudy se vlečou dlouho, i roky.A sledovat tyto věci po celý čas je nemožné. To vše dělá blbou náladu.

Vedle těchto zel a ošklivostí však existují a dějí se věci oceněníhodné, pozitivní, potěšující a jak se říká bohulibé. Na ty nelze zapomínat. Jsou to tisíce malých věcí a skutků, které nesou zlepšení, radost, uspokojení a zlepšují naši náladu a dobíjejí nás energií. Tyto vzácné skutečnosti a děje je nutno zveřejňovat, seznamovat s nimi občany, ve školách o nich hovořit a spojit je s výkladem o smyslu života, aby mladí přesunuli část svých aktivit od počítačových her, esemeskování, googlování a plkání na facebooku a twitteru na aktivity, jež hlavně jim mohou přinést nyní, ale hlavně v budoucnu prospěch a užitek.

Bankéři, poradci, vědmy a kartářky radí do čeho investovat. Sto let mi ještě není a jak se říkalo, v Moskvě jsem nebyl, takže radit nemohu a ani nechci. Říká se sice dobrá rada nad zlato, ale zlato není mým fenoménem, ani prioritou. Proto nebudu nikomu radit. Jen si myslím, že investovat do optimismu a dobré nálady nebude prodělečné.

Milan Dubský