Něco o rovnováze

Zaznamenal jsem zprávu, jednu z těch, které jsou populární a se zájmem je čtou miliony lidí. Kolik v Česku máme milionářů nejen korunových, ale i dolarových. Kolik Čechů se již dostalo do žebříčku nejbohatších lidí světa. 

Jejich počet roste. To by nám mělo dělat radost a navýšit národní hrdost, jaký že jsme to schopný národ. Spolu s těmito myšlenkami mi zatanula na mysli trvale platná zákonitost, že když někde něco přibude, tak na druhé straně, někde jinde musí ubýt nebo ubývat. To je případ každé matematické rovnice. A matematika je základem každého poznání, porovnávání, měření, vědy, technologického pokroku. Všechno mé fandovství, přejícnost a má přání patří těm Čechům, kteří rozmnožili své bohatství poctivou prací, konkrétním přínosem v kterémkoli oboru lidské činnosti, v podnikání, obchodě, svými vynálezy, objevy, organizačními schopnostmi, uměním atd.

Fandím rozhodně i těm, kteří svou činností a aktivitou přispěli k lepší atmosféře ve společnosti, ke vzájemnému porozumění lidí, sousedů, k řešení problémů a celkovému zlepšení čehokoli potřebného, aniž se to projevilo v jejich příjmech a zvětšení jejich bohatství.. Ale pocity nejsou trvalými skutečnostmi v našich životech. Jsou to krátké intervaly a o ty, které nám přinášejí uspokojení musíme stále usilovat a velmi se snažit. Štěstí není úměrné bohatství a množství peněz. Pocit štěstí se s jejich větším množstvím nezvyšuje. Spíše přináší pocity neklidu.

Celosvětově pak probíhá, vedle zvyšování výroby, hrubého národního produktu, růstu zisků, další exploatace přírodního bohatství a devastace globálního prostředí, strmého konzumního způsobu života, jako následek těchto tendencí proces, který lze stručně nazvat bohatí bohatnou, chudí chudnou. To sice odpovídá matematické rovnici, ale je to proti základnímu principu humanistickému pojetí světa a jeho lidské pospolitosti. Je to velmi rušivý moment, který nevede a ani nepovede k dobrému uspořádání světa. Je to navíc složitý a zapeklitý problém. Ale lidská společnost se s ním bude muset poprat a řešit jej, nechce-li urychlovat konec současné civilizace.

Politika, hlavně ta světová, mezinárodní se bohužel odehrává bez kontroly národní i světové veřejnosti. Na tajných jednání za zavřenými dveřmi se rodí smlouvy a dohody, většinou proti zájmům nás, obyčejných občanů, kde se připravují války krvavé, ale i ekonomické a proti základnímu právu lidí svobodě. Stručně řečeno místo kooperace konfrontace.

Milan Dubský