Co nám dávají naše smysly

Naše člověčí smysly nás spojují s okolním světem. Každý z nich nám přináší podle svého poslání mnoho vjemů. Jsou to vjemy příjemné a lahodné,  ale i   nepříjemné.  Vjemy, které nás přivádějí do dobré nálady a euforie tvoří většinu.

Je to proto, že se neradi díváme na věci a dění, které zobrazují  lidi  v nouzi, ve válkách, v bídě, ve špíně a blátě, lidi umírající, bolest a utrpení. Každý jedinec rozhoduje sám, na co se bude dívat, sledovat zrakem nebo více smysly. Většinou jde o sluch. To tehdy, když sledujeme divadlo, film, tanec, operu, různé slavnosti, sport, zábavu. Zde působí dva smysly společně.  Ale připojit se může ještě další smysl, případně všechny, podle druhu pozorovaného subjektu nebo děje.

Zrak:   Ladné a  přitažlivé  křivky dívčích těl, výtvory přírody ve fauně i flóře, dráhy nepředvídatelných letů ptáků a motýlů, hory, moře, mimořádná díla lidské tvořivosti z dob minulých až po současnost, dítě ve spánku, tváře starých lidí, které nevyzařují bolest ani zklamání, zamilovanou dvojici mladých lidí, matčino pohlazení svých ratolestí, rozkvetlou jarní louku s květy pampelišek, boubelatého čmeláka sedícího na květu jabloně, hry podle našich zálib, kopanou, házenou, tenis a podobně, koukání do přírody na zelenou trávu, které uklidňuje,  prospívá zraku a unaveným očím, rybáře, trpělivě pozorujícího a čekajícího, než mu zabere okoun nebo štika, úsměv chataře a zahrádkáře nad vzešlou sadbou ředkviček, rajských jablíček, paprik, okurek a dalších druhů budoucí úrody. Na čem by mohl a měl spočinout náš zrak by se daly napsat  další  řádky. Velmi záleží na povaze a charakteru pozorovatele a jeho rozpoložení.

Sluch:   Zpěv ptáků, soulad tónů v akordech, rytmus a melodie v hudbě, v lidových písních, pěveckých sborech, hudba oper, vážné i populární hudby. Zvuk hromu v bouři, hukot moře, divokých řek a vodopádů, dětské hlásky, slova vyznání lásky a touhy, vyprávění moudrých lidí, recitaci básní, hlasitou četbu krásné literatury ve škole nebo v rozhlase, bzukot včel, šumění vánku, zvuky deště, hlas matky když čte ukolébavku před usnutím malých dětí, slova varování před nebezpečím a zkázou. I u tohoto smyslu by se dalo vyjmenovat mnoho dalších zvuků, které nás obklopují.

Hmat:   Hebkost a sametovost ženského těla, dotek dlaně na hlíně nebo jiném používaném materiálu sochaře, dřevořezbáře, matčino pohlazení na tváři jejích dětí, stisk rukou při pozdravu, vítání a  loučení, stvrzení sjednané dohody, nesmělé doteky i pevné stisky rukou zamilovaných párů, spojenost rtů při polibcích milenců, stisk nože při krájení chleba, ale i při vedení rány v boji o život.

Čich:  uklidňující  vůně dechu a tělíčka spícího batolete, uchvacující nádech vůně ženského těla, nadýchnutí z číše s vínem, když posuzujeme jeho vůni, kvalitu, druh a výběr. Čichání člověčiny ve všech jejích podobách.

Chuť:   Zde záleží na zkušenostech, mlsnosti a účelu ochutnávání. Pro profesionální kuchaře a dobré kuchařky, v zaměstnání i ve vlastní domácnosti je chuťové posouzení pokrmů a jídel podstatné. Jiný účel má nepatrn a bezpečný dotek jazyka policisty a odborníka na drogy, zda je heroin nebo jiná zjišťovaná a hledaná droga pravá. Zkouška jazykem,  zda jsou polévka nebo mléko podávaného malému dítěti přiměřeně teplé, abychom mu nezpůsobili poškození jazyka a hrdla. Chutě lidí se od sebe velmi liší, podle místa, kde lidé žijí, podle tamních zvyklostí., ale i třeba u příslušníků jedné rodiny, sourozenců, vojáků na vojně a dětí v mateřské školce, strávníků ve školních či závodních jídelnách, hotelových kuchyní a restauracích. Jak se říká, proti gustu žádný dišputát.     

Milan Dubský