Zákonitý chaos

Mír nebyl, není a nebude ani v budoucnu přirozeným přírodním uspořádáním nikde v přírodě a proto také ani v lidské společnost, která je její součástí. Jeho existence je možná v období relativní rovnováhy mezi silami a faktory, které jsou protikladné a v daném období proti sobě neútočí, ač je to jinak normální. Platí to i o celém vesmíru a vesmírech.

Patří k nim predátorský princip, měnící se podmínky a globální změny klimatu, pohyby zemské kůry, procesy v jádru Země, sopečné výbuchy a další, sluneční aktivita eventuelně vlivy ze vzdálenějšího vesmíru mimo naši sluneční soustavu, pohyby planet, meteority a jiné, jejichž následky nemůžeme ovlivnit. V lidské společnosti k tomu přistupují příčiny, i když jejich síla a vliv je podstatně menší, z vlastní civilizační aktivity tvora homo sapiens , způsob výroby, technologie, struktura vlastnických vztahů, úroveň vědy a techniky, technologie  a mnohé další. Střety protikladů a proti sobě stojících sil jsou zdrojem změn a pohybu. Ve většině případů jde o dlouhodobě působící-stovky, tisíce i miliony let - vlivy , z našeho pohledu tak pomalé, že je nevnímáme. V lidské společnosti, která těmto zákonitostem rovněž podléhá, se tomu říká vývoj. Jaký směr  má  tento pohyb nelze někdy přesně jednoznačně určit. Může jít i nazpět. V lidské společnosti působí ještě další desítky vlivů, jejichž vznik je vlastní naší planetě a lidskému společenství. Podobné je to i u dalších společenství v naší planetární přírodě Zemi ve fauně i flóře. O mnohém již současná věda ví, ale i takováto poznání jsou  nekonečná. S  jednou  odpovědí na vyřešený problém vyvstávají desítky dalších otázek, na něž je nutné hledat vysvětlení. Jedním z mnoha takových pohybů a úsilí v lidské společnosti je boj a snaha o spravedlnost. Ta nikdy nebyla a ani nemůže být nastolena pro všechny v jednom stejném časovém údobí. Získá- li jedna skupina nebo i jednotlivec něco o čem se domnívají, že je to spravedlivé, což vede k jejich spokojenosti, jsou na druhé straně jiná skupina nebo jednotlivec přesvědčení a mají pocit, že je jim ubližováno. Dobře promyšlené a dobře napsané zákony, podle nichž se řídí lidská společnost  přispívají velkou měrou ke  spokojenosti, zamezují sociálnímu  pnutí  a vytváří dobré podmínky bezkonfliktního soužití všech členů takové komunity. K  ideálním  stavu však nikde a nikdy nedochází. Všude objektivně existují rozpory, nedostatky, větší či menší. Tím se také liší od sebe a mezi sebou jednotlivé státy a společnosti. Trvalý mír, bezkonfliktnost přírody a společnosti  je sen, iluze a přání, která jsou neuskutečnitelná. Přesto budou vždy existovat lidé, jednotlivci i celé skupiny, které budou usilovat o nastolování spravedlnosti, oponovat lžím, krádežím, sobectví, aby se svět, společnost, lidé a podmínky života staly lepšími než ty stávající. Ale to už vlastně opět začíná úsilí ne-li boj o dokonalejší svět.

Milan Dubský