Model společnosti

Jak ukázaly skutečnosti a zkušenosti nelze společenský systém, který se vyvíjel celá staletí, radikálně a rychle změnit. A také jej nelze exportovat zvenčí. Změny mohou vyvolávat pouze síly a občané v dané zemi.

Pokud dojde k nějaké větší změně a obratu jde o dílčí změny. Ty uspokojí , někdy jenom na čas, největší skupinu občanů. Proto ztroskotaly všechny „revoluce“. Mnohé končily v krvi, bezpráví, v bojích znesvářených skupin mezi sebou, občanskou válkou a posléze do ztracena. Stávající model protkává vždy celou strukturu společnosti a ne všichni se změnami souhlasí. Nedávají to však najevo, aby je nesmetla vzedmutá revoluční vlna. Vzpomeňme na naši sametovou revoluci v listopadu 1989 . Všichni zvonili klíči, ale mnozí měli jiné představy než většina občanů. To vedlo a vede k převlékání šatů. Je na to jedno krásné a výstižné slovenské slovo „prekabátění“.

Nosné opory dosavadního režimu založí nové strany, hnutí a seskupení a loajálně spolupracují s vládnoucí garniturou. Nezřídka zůstane po takových „převratech“ pouze název. Pod ním pak pokračuje starý model. A ten bývá často ještě horší než ten, který měl být odstraněn a nahrazen. Tím se vyznačoval v nedávné minulosti model sovětský, stalinistický. O slovo a globální vliv se hlásí v každé době další silné státy či seskupení. To rozděluje svět na bloky, často stojící proti sobě. Ukazuje se, že roli přízpůsobit svět podle svého převzaly některé kruhy USA a spol. s představou, že je možné přinést demokracii a štěstí jiným státům a teritoriím na tancích a hlavních děl. Není to Amerika Lincolna, Roosevelta, Martina Luthera Kinga, Johna Steinbeka, Hemingwaye, Einsteina, Bernsteina a dalších osobností. která provádí tuto globální politiku. Je to neokapitalistická vyvřelina nejbohatších nejen Američanů, ale spolku zlojedů. Roli, kterou hrají jim vnutily nadnárodní kapitál, multinacionální korporace zbrojařských seskupení a jejich společníků. Má svoji alokaci v USA, současné největší vojenské velmoci.

Ty rozpoutaly barevné revoluce, arabská jara, kyjevské Majdany ve snaze nastolit v těchto zemích a státech režimy, jež by jim umožnily exploatovat jejich nerostné bohatství, suroviny, ropu, kovy, a zařídit poslušnost tamních vlád. Ukázalo se, že to tak nejde. Místo stabilizace , klidu a míru nastal chaos, zmatek, občanské války. Viz Afghánistán, Irák, Sýrie, Libye, Jemen a další. Válčí se a střílí na všech možných stranách, ničí majetek, města a hodnoty. V těchto státech dochází k potlačování svobod, demokratických institucí. Následky jsou tragické. Občanské války, rozvraty rodin, rušení všech práv a výdobytků sociálního státu, zadlužení jednotlivců i státu, pohrdání všemi skutečnými hodnotami a jejich ničením a masové stěhování statisícových mas . To není pokrok. To jsou kroky zpátky do temné a nejisté budoucnosti.

size="14pt"Rozum říká, že naděje umírá poslední. Vždy si významná část lidstva, dělníků práce a ducha, uvědomuje toto nebezpečí a usiluje o nápravu. Přidejme se k ní.

size="14pt"Milan Dubský

Autor: Miloslav Dubsky | sobota 20.6.2015 10:05 | karma článku: 10,33 | přečteno: 250x