Svého času se celá společnost zabývala zemědělstvím. Další její vývoj spěl k řemeslům, pak k průmyslu,ale to snad již všichni znají. Úspěšnými zemědělci byli ti, kteří používali tak zvaný selský rozum. Přestože již nejsme všichni zemědělci, dokonce je jich malá menšina, která vyprodukuje o mnoho více než ta dřívější většina, díky novým poznatkům a technologiím, neměli bychom zapomínat používat selský rozum.
A ač jsi měla na Plese v Opeře tu nejdražší róbu,
v noci se svlékneš stejně jako husopaska,
s níž nemůžeš v ženské kráse soutěžit ani vyhrát.
Jsi vylepšovaná masážemi, kůži masírovanou krémy,
všechny partie těla prohmatány desítkami cizích rukou.
Rty pokrývané polibky mužů, kteří nevědí nic o skutečné lásce a citu.
Uhýbavé oči málokdy hledící přímo, spíše vždycky jinam.
Ruce, které neznají vášnivá a horká objetí,
nohy, které se učily chodit na lávkách módních přehlídek.
Vlasy proprané stovkami šamponů a barev,
které reklama každý den v televizi vychvaluje,
že jsou ještě lepší než ty nejlepší včera.
Vrstva laku na nehtech rukou i nohou brání přijímat svit slunce
a tak pomáhat k tvorbě vitaminu D.
A to je jen povrch, schránka pomíjivé krásy.
A když půjdeme do nitra, duše, myšlení, co tam najdeme?
Jízda vyasfaltovanou dálnici, s odpadky v příkopech, lahve od sektů, igelitky.
Míjející hotýlky, motely a pod lesem dům napsaný na tebe,
bez atmosféry domova, bez dětských hlasů, s bary plnými drahých nápojů,
se studenými postelovými letišti, které neohřejí ani dva krby.
Na rozdíl od husopasky máš drahé Audi nebo BMW či Mercedes,
drahé šperky, sobolí plášť a sedmimístný obnos na kontě
a kontakty z kruhů podobných celebrit.
Ale naděje neumírá vždycky poslední. Umí předbíhat v závodě života
a skoná ve špici závodu a nezíská zlatou medaili.
A co husopaska? Pravá láska se s ní laská. Má dvě děti, muže, rodinu.
Naplňuje smysl života každý den a každou hodinu.
Milan Dubský
