Řeč je ale také i o hospodách. Ne o těch současných ve městech a hotelích, luxusních, se studenou atmosférou, kde čím je menší porce tím je větší talíř a příborů a konviček, talířků je na stole tolik, že nevíte ani s čím a jak zacházet a jíst.
Jde o hospody s dubovými stoly, lavicemi a židlemi, kam chodí místní štamgasti, ale i další hosté, kterým říkají leckde náplava. Večer bývají hospody plné. Lidé si sem přijdou posedět, vypít nějaké to pivo a hlavně popovídat, poklábosit. Probrat svět a události kolem sebe jak místní, lokální i ty světové. Zde se probere všechno. Hospody jsou největším klubem světa. Jsou v každé vesnici. Tam kde není hospoda, tak to je už na pováženou. A bylo tomu a je už od nepaměti. Někteří lidé se zde cítí někdy lépe než doma. Jsou zde spolu, ne vedle sebe. Čas od času se stane, že se debata a výměna názorů promění v hádku a místo slovních argumentů dojde na pěsti, půllitry a další předměty. Jeden z hostů u vedlejšího stolu při takové ostřejší výměně názorů, nechtěje být svědkem hádek, rvačky, nadávek, křiku a ničení inventáře, opustil tuto ladovskou scénu a šel se projít. Zamířil do krajiny k lesu. Tam se na okraji zastavil a pozoroval broučky, mravence, ptáky a také nejen zrakem, ale i čichem luční květiny, mladé stromky, křoví a různé nálety rostlin, které se tu staly součástí zdejší flóry.
K večeru se vrátil do hospody, dal si utopence, pivo a zaposlouchal se do hlášek, výpovědí a komentářů štamgastů. Ti stále ještě v hojném počtu, v místnosti uvedené před tím již znovu do pořádku, vedli debatu jak a proč ta hospodská půtka vznikla. Účastníci debaty se neshodli, takže se pravdu nedozvěděl. V mysli se mu honily myšlenky, které mu nepřipadaly, že souvisí s tím, co se odehrálo ten den v hospůdce. Ale přece. V kině paměti běžely obrazy, zvuky, šepot, barvy, cítil vůně přírody a skutečnosti. Pod stromy v lesní půdě viděl zápas mravenců o kořist. Viděl rostliny, z nichž některé utlačují ty druhé a nabývají nadvlády nad místními, které zde byly od pradávna. I tady byl boj, který nevnímáme , ale důsledky se vždycky někde projeví. Mnoho je ještě nepoznaného. A tam, kde jsme došli k poznání, jsme nevyvodili potřebná ponaučení a závěry,
Milan Dubský
